„Takže když odtamtud něco napíšete, my to od vás koupíme. Víte, není tam moc českých novinářů“.
Neříkejte. Proč asi.
„Bohužel naší press card vám dát nemůžeme, takže se tam o sebe budete muset postarat sám.“
No fajn. Ne že by to někdy bylo jinak.
„A Dominiku...dávejte na sebe pozor.“
A tak jsem tady, na Majdanu. Přes den používám kouzlo krabičky cigaret a zapalovače, abych se dostal tam, kde ostatním stačí ukázat novinářskou průkazku. Přes noc se snažím usnout v rukavicích, osmi vrstvách a zimní bundě, protože v hotelu nefunguje topení. Asi jako bonusová kompenzace je dole v lobby štáb radikálů. Aspoň něco.
Večer se konečně sejdu s Pašem. Normální Ukrajinec a starej kamarád, se kterým jsme se potkali za lepších okolností někdy jindy a jinde. Když jsme se viděli naposledy, seděli jsme na rozpálený pláži ve Španělsku a bavili se o holkách. Teď sedíme v promrzlým Kyjevě a bavíme se o věcech, jaký si ještě nedávno nedokázal ani jeden z nás představit. O tom, že v noci chodí k lidem domů policie, a kde jsou ti, které zatkne, nikdo neví. O tom, že někdy lidi jenom tak zmizí, nepřijdou domů z práce, nebo se ztratí z nemocnice a najdou je za pár dní ležet někde v lese za městem. O bandách „titušek“ na ulicích, kterých se všichni bojí, ale nikdo přesně neví, kdo to vlastně je. O tom jestli bude válka.
„A co teď budeš dělat ty? Hodně lidí odchází.“
Pašo byl vždycky tvrďák. Takovej, jakej já nikdy nebudu. Teď se na mě podívá, ne moc vesele se usměje a pokrčí rameny.
„Nevím. Ale já nikam utíkat nebudu.“
Pár týdnů poté, Bangkok
Nad městem hříchu začíná zapadat slunce a tenhle bar je plnej Evropanů, hypnotizujících televizní obrazovku a puštěnou CNN. „...masked gunmen have seized the regional parliament and government buildings in Crimea. The Kyiv government and its Western supporters are powerless to react. It seems that Russia managed to take over Crimea without firing a shot. Meanwhile, Putin ordered major military exercise along the Ukranian border. Ukraine’s leaders are apparently worried of possible further aggression...”
Dopiju zbytek mistrovského díla pana Daniela z Tennesee a típnu cigaretu. Vypadá to, že nám v Evropě zase jednou začínají nebezpečný časy. Ale teď jsem ještě daleko a mám docela jiný starosti. Chlápek co si vzal naše peníze, nebyl tam, kde měl být. My ale tušíme, kde by mohl být teď a já moc rád uvidím výraz na jeho tváři, až si ho najdeme. Slunce nad Bangkokem už definitivně zapadlo a začíná nám pěkně dlouhá noc..