Dominik Presl
Pohled z Istanbulu
Istanbul. Špinavý, přelidněný město, plný odpadků, krys a nepřátelsky vypadajících lidí. Plný mešit a muezzínů, co mě brzo ráno budí, když chci ještě spát.
Dominik Presl
Z Ruska s láskou
Obrovské jezero uprostřed ničeho někde na severu Ruska, s ostrovem uprostřed, obklopené nekonečným lesem. Je zima, prší a vítr fouká takovou silou, že na jezeře zvedá půlmetrové vlny.
Dominik Presl
Miluju život
Sedím na surfu někde na východním pobřeží Atlantiku, nechávám přes sebe přelít jednu menší vlnu za druhou a čekám, až přijde ta, která bude jenom pro mě. Mám na tomhle sportu tyhle chvíle strašně rád.
Dominik Presl
Znáš ten pocit
Takže ty mi říkáš, že jsi to nikdy necítil? Vážně nikdy? Ani jenom tak docela lehce, ve chvílích slabosti, kdy se zasníš a přestaneš myslet rozumně a logicky?
Dominik Presl
Čím víc to bolí, tím...
Prach, písek, moskyti, sucho v krku a pálící slunce v zádech. Nikde nikdo, jenom motorka pode mnou, nepřítomný myšlenky v hlavě a vidina podivnýho chrámu v horách, někde v dálce na konci cesty.
Dominik Presl
Odvrácená strana světa
Před rokem. Jedu vlakem uprostřed ničeho. Uprostřed noci, někde hluboko v nejzaostalejší části Rumunska. Všude je tma, ale i kdyby nebyla, za oknem stejně není nic, na co by stálo za to se koukat. Tma takhle aspoň přikryje všechno to, na co se člověk ve dne radši nedívá. Jediná věc, která jí prosvětluje, jsou plameny někde v dálce. Je to daleko a nejde poznat, co vlastně hoří. Mám takovej pocit, že bych to ale asi stejně nechtěl vědět.
Dominik Presl
Oheň ve tmě
Pár týdnů zpátky Zima. Velká zima. Taková ta zima co vklouzne pod kůži, zaleze hluboko do kostí a už tam zůstane. Ohně a tma. Kouř. Trosky spálenejch aut i domů. Nebezpečně vypadající zakuklenci v balaklavách, improvizovaným brnění a s pálkama na zádech. Barikády úplně všude. A druhá parta zakuklenců, tentokrát s nášivkama „Бе́ркут“ stojící na opačný straně. Na první pohled mezi nima není velkej rozdíl. A já se teď někde motám uprostřed toho všeho a přemýšlím, jak jsem se tady vlastně octnul.
Dominik Presl
Vůbec to není špatný..
Stojím na balkónu obří, lehce rozpadlý koloniální vily a dívám se na Mekong dole pode mnou. Mám rád tyhle chvíle. Vastně jsou to moje nejoblíbenější momenty dne. Těším se na ně celou tu dobu kdy na motorce ukrajuju další nekonečný kilometry, strašně mě bolí zadek a občas nechtěně spolknu u protiletícího hmyzáka velikosti tenisáku.
Počet článků 8 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 921 |